Rusudanův deník - Kapitola IV.

...

den 43.

     Zvukolab je hotový a plně funkční. Je ale dosti velký, možná zpracuji jeho zmenšenou verzi. Potom mě napadá, že využítí by měl i Gudypes. Musím se smát, že jsem tento vynález takto pojmenoval, ale místní mladík tu má takového špinavého ohaře a on stále za mnou chodí a ten mladík stále na něj volá: "Gudy, Gudy..." A zrovna tuhle jsem se procházel se svým vynálezem v ruce a ejhle, Gudy pes šel zase vedle mě. Možná bude ale stačit nějaká zkrácenina, něco jako GéPeS. Ano, to zní celkem pěkně.

     Mám stále divný pocit strachu, hlavně z řečí, které na mou osobu vede kníže Marek. Nicméně vždy mě potěší, že zrovna když se kníže Marek snaží do mě navážet a vyzvídat na čem zrovna pracuji, objeví se buď mladý pán a nebo vévodkyně. V tu chvíli se kníže Marek raději velmi rychle ztratí.

     Z dnešního slunce mě strašně pálí oči. Vévodkyně mi dala nějaký lektvar na večerní vyplachování, ale zdá se mi, že to příliš nepomáhá. Možná je to též od toho, jak do noci bádám ve své dílně. To mihotavé světlo svíčky je naprosto nedostačující. Budu s tím muset něco udělat.

 

den 44.

     Mladý pán se vrátil včera hodně pozdě v noci. Sešel dolů za mnou do mé dílny a mluvil o divných věcech. Nevím, co si o tom všem mám myslet. Bylo to dosti zmatené. Nejvíce mě vyděsil pohled do jeho očí. Byly podivně zbarvené do žluta a občas se mi zdálo, jakoby v nich hořel malý oheň. Asi blábolím nesmysle. Dlouho mluvil o nějakých prstenech, co patří jeho rodu, rodu Wyrdů. Prý je musí nějak spojit, aby získal jejich sílu. Prý jen já znám klíč k jejich spojení, ale abych pravdu řekl, tak vůbec netuším, o čem mluvil. Pak ještě mluvil o nějakém spolku Dračího meče, který se prý bude snažit uchránit všechna má tajemství a že se nemusím bát. Upřímně, trochu jsem se bát začal. Dost mě těmi zvláštními řečmi vyděsil. Pak se ale najednou rozloučil se slovy, že vše bude v ten "pravý čas" odhaleno a zmizel ve tmě na schodišti ze sklepení.

     Do teď mě hlavou vrtáto spojení těch prstenů, Pamatuji si, že starý pán nosil jakýsi prsten s okem, otočeným vždy směrem do dlaně. Neměl jsem moc šancí si ho prohlédnout, ale prostě si pamatuji, že na něm bylo něco jako oko. Nebudu si tím teď ale zatěžovat mysl.

     Vlastně když odešel, podařilo se mi dokončit zmenšeninu Zvukolabu. Funguje úžasně. Nyní se mohu v plné síle vrhnout na zdokonalení všech funkcí GudyPesa neboli GéPeSa. Myslím, že to bude opravdu převratný vynález. Sice mě budou asi všichni kresliči map proklínat, ale věřím, že v budoucnu bude velkým pomocníkem všech cestovatelů a objevitelů cizích zemí a krajů.