Kde to jsem?

Strašně mi brní celé tělo. Mých osm noh je úplně v ohni. Třesu se. Občas ke mně přijde ten dvounohý tvor, možná člověk, a máchá nade mnou nohama. Pardon, oni vlastně těm nohoum, co po nich nechodí říkají ruce. Tak prostě máchá nade mnou rukama a blekotá nějaké nesmysle. Lidské řeči rozumím, ale tohle jsou fakt hlouposti, nedává to vůbec žádný smysl. Občas ještě vytvoří nějakou modrou kouli nad mojí hlavou, což mě fakt dost děsí, a opět si s ní povídá tím nesmyslným jazykem. Často přemýšlím, jak jsem se tu u toho blázna ocitl. Vlastně vůbec nevím. Jestli se mi zítra podaří postavit na nohy, zkusím se mrknout, kde to vlastně jsem, protože mimo téhle ponuré místnosti s jedním oknem a nicneříkajícím výhledem kamsi do pole si nějak na nic nepamatuji. A teď jdu spát, je mi opravdu strašně zle.