Jarní hrátky 13.5. - 15.5. 2022

Název: Po stopách vynálezce Rusudana - Útok pavoučí královny

Začátek: pátek 13.5. 2022, od 16:00

Konec: neděle 15.5. 2022, 16:00

 

Den první - pátek

     Bylo krásné téplé a sluncem zalité odpoledne, spíše podvečer, když dorazil povoz s hrdiny. Dobrodružství, která na ně čekala, nebyla zrovna málo a tak nezbývalo než na sebe hodit základní zbroj, seznámit se se svou družinou, pojíst kousek toho žvance a hurá na to.

    Ani jsme se nestihli pořádně rozkoukat a už přiběhli naši bystří zvědi se zprávou, že se zřejmě děje něco nekalého. Všichni společně jsme se potichu vyplížili z hradu a zamířili nenápadně, ale opravdu velice nenápadně ke stájím. Dozvěděli jsme se totiž, že tam zřejmě končí nějaká pradávná chodba, která vede ze sklepení samotného hradu. O to více jsme ale byli překvapeni, když jsme si museli vyslechnout tento záhadný a děsivý rozhovor několika neznámých zrádců.

Odněkud zpovzdálí bylo slyšet běžící kroky nějakou chodbou.

Neznámý hlas muže č.1: Mám pocit, že jsme je setřásli.
Neznámý hlas muže č.2: Myslel jsem, že o tomhle nikdo neví!
Neznámý hlas muže č.1: Nebojte pane, za to riziko to jistě stálo, o téhle tajné chodbě z hradu vím stejně jen já...
Neznámý hlas muže č.2: Teď už ne. Ten tvůj přítel dorazí kdy?
Neznámý hlas muže č.1: Měl by tu být každou chvíli. I když přítel, já ho vlastně nikdy neviděl, nevím ani, jak vypadá.
Neznámý hlas muže č.2: To mi vůbec neříkej! Jak víš, že mu můžeme věřit? Může to být prachsprostý zrádce, falešný nádiva, který se jen za spojence vydává! Jsi někdy tak naivní a hloupý.

Najednou se odněkud ozvalo podivné zapraskání větví, jakoby někdo odněkud přicházel, ale my jsme nikoho neviděli.

Hlas staré chraplavé ženy: Falešný nádiva...zrádce..., ano, ano, to všechno jste pane Marku. Kdyby žil starý pán z rodu Wyrdů, jediný právem uznaný Dračí král, shořel byste na tomto místě jako prázdný list papíru. Ale protože už nežije a Rusudan, to lidské proradné mládě vychované Klatrony toho ví příliš moc, je
na čase zakročit. Nejdříve ale musíme najít jeho deník. Říká se, že ho našel, místní krčmář, ale tomu moc nevěřím.
Neznámý hlas muže č.2: Tak co mám tedy dělat?
Hlas staré chraplavé ženy: Po hradě a kolem hradu se pohybuje příliš mnoho cizích rádoby hrdinů. Nevím proč mladý pán tyto cizince zve, když tu pak stejně není, nicméně to jejich šmejdění mi opravdu leze na nervy. Znepříjemni jim co nejvíce to jejich počínání a možná ti prozdradím, kde je Třetí oko...
Neznámý hlas muže č.2: Moc nevěřím, že víš, kde je, ale jestli k němu opravdu dovedeš, odměním se ti jako nikdo jiný.
Neznámý hlas muže č.1: Rychle zmizte, jde sem podkoní a hradní stráž!

Dozvěděli jsme se dvě důležité informace. Za prvé, musíme urychleně získat Rusudanův deník. Za druhé, měli bychom zjistit, co je to to Třetí oko a poté ho též získat, protože to vypadá, že je extrémě důležité. Usoudili jsme ale, že pro získání Třetího oka máme zatím málo informací a proto se pokusíme raději co nejrychleji získat Rusudanův deník. Informaci, že ho má místní krčmář, bylo důležité prověřit, bohužel to ale pravda nebyla a krčmářka nás naopak holí vyhnala, když jsme jí vzbudili dítě, které zrovna usnulo. Nicméně nám řekla, že deník bychom mohli najít někde za krčmou, že ho tam krčmář stratil, když šel krmit králíky. Rozprchli jsme se do lesa za krčmou a začali ho pořádně prohledávat. Netrvalo dlouho a jeden z šikovných hledačů už zvedal deník nad hlavou. Najít deník nebylo tedy tak složité, ale co dál? Jeho strany byly hustě popsané množstvím zajímavého textu, na který jsme ale momentálně neměli čas. Ihned nás ale zaujala poslední strana deníku, která nebyla úplná, jakoby nějaké dvě části chyběly, čehož si nastěstí hned všimli nějací postarší hrdinové a rychle donesly jednu chybějící část, kterou před nějakou dobou již našli, ale nevěděli k čemu by mohla být. Teď už ale věděli...

"Hodně schodů, málo místa,

někdo zpívá, někdo píská.

Obraz ...

Za ním ...

Chvíli ...

Tam ..."

Stále ale chyběl jeden kus, ale to hrdiny neodradilo a už zapalovali svoje mozkové závity. Netrvalo opět příliš dlouho a napadlo je že taková umývárna v druhém patře se musí důkladně prohledat. A přesně! Další nápověda nalezena.

"V Mokřadu je kůl, pod ním není úl."

Mokřad, chtělo to pořádně prohledat Mokřad. Problém byl ale v tom, že už se začínalo poněkud stmívat a tak nám bylo všem jasné, že to nebude nic lehkého. Nejdříve jsme se pokoušeli každý hledat na vlastní pěst, ale to nepřinášelo valné úspěchy. Proto někdo velmi chytrý vymyslel, že uděláme takzvanou rojnici a to by bylo abychom něco nenašli. No museli jsme Mokřad projít úplně celý až do jeho horního cípu. A tam, konečně, jsme našli tajemnou ampuli, v které byla indicie s nějakou neznámou šifrou. Prý takzvanou Morseovou šifrou. Naštestí v našich družinách jsou výteční luštitelé šifer a tak za pár chvil byla další nápověda na světe.

"Snídaně je chod hlavní, tak se pod ní ihned ohni."

Tahle nápověda byla všem jasná - do snídaně se zřejmě dál nehneme. Ostatně v Drudím Lese a v podhradí se již notně sešeřilo a tak nám nezbývalo než uchýlit se do útrob hradu a užívat si libých tónů uvítacího bálu, který pro nás byl přichystán. Postupně jsme se poté rozprchli do svých komnat a oddali se zaslouženému odpočinku aniž bychom tušili, co se děje ve sklepení hradu...

 

Den druhý - sobota

    Ráno nás probudily vlezlé tóny zřejmě nekončícího včerejšího bálu. Poprosili jsme místního sluhu, aby tu estrádu již ukončil a vyrazili jsme společně na očekávanou velkolepou snídani v místní vyhlášené krčmě. Netrvalo naštěstí dlouho a někdo si vzpomněl na včerejší nápovědu a začalo velké hledání. Pod jedním stolem, lépe řečeno pod jedním ubrusem, byl po chvíli nalezený zvláštní kus mapy. Mapy? Ale k čemu? Možná k nalezení onoho Třetího oka? Kdoví, možná ano.

     Najednou ale přiběhli zvědové se zprávou, že pro nás mladý pán, než odjel, přichystal jakési hrdinské zápolení, které má posílit naše tělo i ducha. Přesunuli jsme se tedy všichni na již připravené turnajové hřiště a klání mohla začít. Klání to byla velice vyrovnaná a některé výkony jedinců měly neskutečný ohlas u přihlížející lůzy. Na některých hrdinech bylo naopak vidět, že náročnost těchto klání značně podcenili. Nicméně po ukončení veškerého zápolení bylo zjištěno, že až na pár malých oděrek a řezných ran se nikomu nic zásadního nestalo a všichni mohli být opěvováni jako vítězi. Malá odměna pro ty nejlepší, doplnění tekutin a pojídání léčivého růžového masa z Iborose nám všem mělo navrátit síly.

 (více fotek z tohoto úžasného klání naleznete zde)

      Následně bylo potřeba si trochu odpočinout, abychom mohli poobědvat. Takže jsme ještě před obědem stihli navštívit podivný Kejklířův dům, v kterém na nás čekal jakýsi Ko(a)hoůt, který nás neskutečně všechny zabavil.

      Odpoledne jsme pak navštívili kováře a zbrojíře a patřičně se začali vybavovat na závěrečnou bitvu, o které zatím nikdo nevěděl, že přijde, ale všichni to tak nějak tušili. V průběhu toho všeho odpoledního vyrábění, nakupování a odpočívání, se nejstarším hrdinkám podařilo v deníku vynálezce Rusudana najít zajímavou šifru a nakonec ji i rozluštit.

Nápověda zněla: "Tam, kde řeka mizí, najdeš pravdu ryzí."

Řeka, která mizí, je pod hradem pouze jedna, takže indicie ukrytá tam byla zanedlouho nalezena. A? Druhý kus mapy byl nalezen!

    Odpoledne velmi rychle uteklo a jak se začal blížit podvečer bylo jasné, že se chystá něco velkého. Zvědi přišli se zajímavou zprávou, že večer budeme mít všichni jedinečnou možnost navštívit tajnou Rusudanovu dílnu a pořádně ji prozkoumat. Dílnu ve sklepeních pod hradem. Ale ještě před tím jsme navštívili dílnu místního kováře, protože jsme se dozvěděli, že by tam někde mohl být ukrytý první prototyp Zvukolapu. Ten jsme též nakonec našli, ale dalo nám to tentokráte pekelně zabrat, ten prokletý kovář si jeho skrýš opravdu promyslel.

     Večer se nezadržitelně blížil a všechny nás svíral podivný pocit strachu z toho, co se na nás ve sklepeních hradu chystá. Každá družina měla svoji příběhovou linii, v které musela splnit několik snažších i těžších úkolů a s přibývající nocí to pro některé občas vypadalo jako neřešitelný úkol. Nicméně po několika hodinách se všem družinám podařilo svoji linii dokončit a třetí a čtvrtá část mapy byla nalezena. Družina nejstarších mužů nalezla ale místo mapy nějaký energetický pohon ke Zvukolapu. Že by se nám Zvukolap ještě k něčemu v budoucnu hodil?

     Unaveni a vyčerpáni jsme všichni zalezli do svých pokojí, někteří odvážlivci se ovšem rozhodli, že přespí na nádvoří a budou hlídat v podhradí, jelikož se ze sklepení hradu přesto, že tam již nikdo nebyl, neustále ozývaly nějaké podivné zvuky.

    

Den třetí - neděle

     Ráno jsme si všichni plánovali trochu si přispat, jelikož předešlý den byl opravdu velice náročný, ale to jsme si vskutku jen plánovali. sotva slunce vylezlo nad pole už se hradem ozýval nesnesitelný křik druida a posléze i ostatních hrdinů: "Útok pavouků!"

Aniž bychom s tím počítali, vlastně nás to vůbec nenapadlo, ve sklepeních hradu byla uvězněna stará pavoučí královna Larkat, kterou jsme zřejmě nějakým nedopatřením probudili a která se okamžitě i se svými mladými potomky vydala na průzkum hradu a podhradí. Muselo nastat rychlé probuzení všech hrdinů, posilnění nějakým menším pokrmem a rychlé vyzbrojení, protože bylo nad slunce jasné, že na nás královna Larkat co nevidět zaútočí.

     Bohužel se ale zjistilo, že většina hrdinů si musí ještě opravit zbroj, protože nebyla v takovém stavu, aby obstála v boji. Královna Larkat byla nastěstí dosti pomalá a tak její přesun po hradních schodech a k tůni, možná do Temného lesa, trval naštěstí hodně dlohou. Po necelé hodině, kdy jeden z hrdinů musel své magické zbraně, plášť a štít ještě pokropit svěcenou vodou, aby opravdu fungovali, jsme všichni rychle vyrazili za Larkat, která už si zřejmě myslela, jak se usídlí v místních lesích a bude opět terorizovat okolí.

Boj to byl dlouhý a nemilosrdný, mnoho hrdinů bylo zraněno. Mnoho krve prolito. Naštěstí žádný z hrdinů nebyl zabit. V samotném závěru bitvy se podařilo jednomu z hrdinů nenápadně přiblížit ke královně Larkat a její odolnou kůži potřísnit magickou vysoce hořlavou směsí. Larkat se začala svíjet v bolest, sténat, ale nebylo jí to nic platné, její osud byl zpečetěn. Bojištěm se linul neskutečný smrad z jejího starého hořícího těla atak jsme se rozhodli, že se všichni pujdeme posilnit do místní krčmi a pak teprve prohledáme bitevní pole.

     Po vydatném jídle nás čekalo velké překvapení. V ohořelých ostatcích královny Larkat byl nalezen poslední pátý díl mapy! Nezbývalo tedy než mapu přečíst, což nebylo úplně snadné a podle spletitých vodítek dojít na místo, kde jsme našli...Třetí oko - fialový dračí prsten.